Rozhovory s absolventy
Pavel Babilon, absolvent kurzu Správa sítí a programování 2013
rozhovor z 5. 1. 2024
Pavlíku, co jsi dělal za práci před kurzem?
Hned po skončení vysoké školy jsem jako nejmladší z provozních zaměstnanců ve firmě dostal na starost správu IT techniky (přišel jsem do styku ještě s desktopy Intel 286/386). V této době neexistovala ještě žádná IT škola/vzdělání a tak jsem se začínal s výpočetní technikou seznamovat od nuly stylem pokus, omyl. Ve firemní sféře ještě neexistoval Internet a tak nebyla možnost se vzdělávat pomocí této platformy. Žádný Google neexistoval, nebyly žádné možnosti vzdělávání se pomocí kurzů, nebyla ani odborná literatura a nikdo o tomto ani moc nevěděl, protože IT oblast teprve začínala. Osobní PC nikdo ani doma neměl, začínal jsem se seznamovat s MS DOSem, pak Windows a postupně jsem se propracovával i k jiným systémům, které začínaly tehdy fungovat.
Když jsi mluvil o TÉ době, to bylo kdy?
V roce 91. Takže to je už hluboká minulost.
Zmínil jsi vysokou školu. Jaký obor jsi vystudoval?
Studoval jsem tady na VŠB Technické univerzitě na Fakultě strojní a elektrotechnické a obor se jmenoval Hutní prvovýroba.
Takže jsi jako ajťák začal pracovat, aniž bys měl teoretické znalosti. Jak dlouho trvalo, než ses rozhodnul tomu dát teoretické základy?
Trvalo to tak cca 10 let, než se IT oblast začala více rozvíjet, pak už bylo více možností, odborné literatury, kurzy začaly, takže já jsem využíval například týdenní krátkodobé kurzy programování ve FoxPro nebo kurzy obsluhy PC, což už jsem z praxe znal, ale chyběla mi teorie. Tady mi toto pomohlo v tom, že jsem začal chápat, o čem počítače jsou, o čem jsou systémy, k čemu co slouží. Já jsem výpočetní techniku využíval prakticky, ale neměl jsem ucelenou představu o jiných možnostech, které IT nabízí/umožňuje.
Ve kterém roce jsi nastoupil do rekvalifikačního kurzu zde na VŠB?
V roce 2013.
Tehdy ten kurz ještě vlastně nebyl rozdělený na správu a programování, tudíž ses učil obojí. Co tě víc bavilo?
Tím, že jsem celý dosavadní profesní život dělal správu počítačů, potom sítí, tak mě to více táhlo k této komoditě. Měl jsem původně zájem jen o správu počítačových sítí Windows a Linux. Jít do Linuxu byla pro mě výzva, protože ve firemní praxi jsem se v drtivé většině setkal s platformou Windows. Na doporučení Petra jsem šel nakonec do rozšířené verze kurzu, kde se vyučovalo i Cisco a programování. Tam jsem vlastně přišel na to, že ajťařina není jen o hardwaru, sítích, ale že i programování má nezastupitelné místo ve správě IT. Kurz mi hodně přiblížil například Windows skriptování v PowerShell, kde jsem velice brzy pochopil a měl tím přehled o OOP – objektově orientovaném programování (co vstupuje, co se v té knihovně dělá a co vystupuje).
Byl jsi během kurzu nezaměstnaný?
Ano, tehdy jsem se stěhoval z Prahy na Moravu, zaregistroval jsem se na úřadu práce a využil jsem nabídky dotace na tento ucelený kurz.
Poté, co jsi skončil kurz, hledal jsi dlouho zaměstnání?
S tím zaměstnáním to bylo jednodušší, jelikož jsme si průběžně dělali certifikáty, chodili zde personalisté z větších IT firem, což Petr zařizoval. Měli jsme obrovskou výhodu a dobrou pozici jako kurzanti v tom, že personalisté z IT firem věděli, co můžeme díky kurzu nabídnout, že kurz není jednoduchý a že má vysokou úroveň. Tehdy mi stačilo napsat do životopisu, že jsem absolvoval tento kurz a personalisté už věděli, o který kurz jde.
Čili už během kurzu jsi měl jistou práci?
Ano. Už po skončení první části kurzu – správy sítí, někteří kurzanti nedokončili kurz, protože dostali nabídku k zaměstnání. Já měl taky tuto možnost, ale chtěl jsem kurz dokončit celý. Po skončení kurzu jsem začal pracovat v Tieto, kde jsem pracoval 4 roky na úseku správy sítí Windows.
A po těch 4 letech?
Poté jsem hledal další profesní růst. V Tieto se veškerá IT správa řešila na dálku, převážně pro zákazníky ze Skandinávie. Celý předešlý profesní život jsem se však věnoval uživatelské podpoře, (tedy práci přímo s uživatelem). Tato oblast je občas náročnější, poněvadž každý uživatel klade důrazy na jiné potřeby/nároky, ale navzdory všemu tomuto v tomto osobně spatřuji obrovskou užitnou hodnotu přímé pomoci uživatelům, a tak jsem se k tomuto chtěl vrátit. Tuto možnost mi dali v Leo Express. Po výběrovém řízení si mě vybrali, a jsem moc rád že tam pracuji na pozici uživatelské IT podpory. Můžu tak každodenně uplatňovat a prakticky realizovat všechny znalosti, které jsem se naučil v kurzu, a to v přímé interakcí s uživateli.
Měl bys nějaké závěrečné slůvko?
Výpočetní technika je oblast, která je všude kolem nás, v domácnostech, v osobním životě. Každý už má doma router, notebook nebo třeba chytrou domácnost. Kurz bych doporučil z toho hlediska, že je to ucelený kurz, člověk dostane během krátké doby hodně praktických informací, může se ptát a toto si prakticky i vyzkoušet/testovat. Hodně vám toto napoví/pomůže v rozhodování, a to ve velice krátké době, jestli je IT oblast to pravé, pro budování profesní kariéry nebo naopak ne.
Romana Kozelská, absolventka kurzu Programování OOP 2022
rozhovor z 27. 11. 2023
Romčo, mohla bys nám představit svoji práci v rámci IT?
Pracuji pro českou společnost jako konzultant a developer v ServiceNow1). Můj pracovní den je spousta meetingů se zákazníky, kde mi řeknou své přání a potřeby, které pak realizuji na jejich SN instanci. Den začínáme rychlým patnáctiminutovým stand-up meetingem, kde si v teamu řekneme, kdo co zvládl předešlý den a čemu se bude věnovat dnes. Pak už jen přeskakujeme od práce k meetingu, k jinému meetingu a práci doděláváme po večerech. Ale být konzultantem jsou také večeře a večírky se zákazníkem, kde se dá dobře bavit a najíst. To není tak úplně špatné. Musím přiznat, že takhle jsem si práci ajťáka kdysi nepředstavovala.
1) Low-code platforma pro správu a automatizaci podnikových IT služeb a procesů. Dále už jen SN.
Jak ses vlastně k práci v IT dostala? Kdy to začalo?
Myslím, že to začalo ve Švýcarsku, kde jsem potkala spoustu horolezců ajťáků. Líbilo se mi, že mohli cestovat a pracovat na dálku. Bylo to asi v roce 2017, kdy jsem se sama zkoušela učit HTML, ale od toho mě kamarádi odrazovali, že jsou lepší jazyky jako Java. Jako samoukovi během práce mi to ani moc nešlo. Pak jsem si dala dvouletou praxi a vyzkoušela si práci na letišti v Praze, kde mě to dlouho nebavilo a byl COVID. Rozhodla jsem se tedy vrátit domů do Ostravy s tím, že se do toho opravdu vrhnu. Našla jsem si na internetu tento intenzivní kurz, který mi pomohl se dokopat a opravdu se to naučit a tím dosáhnout svého cíle. K tomu všemu mi to ještě zaplatil úřad práce.
Už během kurzu ses nějak zajímala o možnost zaměstnání nebo jsi čekala, co tě tak nejvíc bude bavit?
Stále jsem nevěděla, jakým směrem se vydat, takže jsem ani nevěděla co si hledat, a k tomu jsem byla zaneprázdněna domácími úkoly. Petr Červenka (vedoucí kurzu VŠB) nám nabídl pár firem, které zrovna hledaly lidi. Do pár jsem se přihlásila. Někteří si mě nepozvali, u jedné firmy jsem pohořela u pohovoru (zkrátka jsem nevyhovovala), u druhé jsem pro změnu zabodovala a zůstala tam až do teď.
Nastoupila jsi jako úplný nováček ServiceNow do vaší firmy. Jak ten začátek probíhal?
U nás ve firmě máme vytvořenou learning path, kterou musí projít začátečníci i pokročilí, když nastoupí do firmy. Learning path obsahuje tři originál online kurzy od SN a 25 úkolů/tasků podobných realné práci. K ruce každý dostane buddyho, na kterého se může obrátit, kdyby si nevěděl rady. Po takovéto přípravě, na kterou je dva až tři měsíce, je člověk připravený na certifikaci Administrátora v SN, kterou potřebuje mít, aby mohl poskytovat službu. Síla toho dělat v SN pod nějakou firmou je v tom, že kdykoliv něco nevíš, zeptáš se svých kolegů. Dělíme se o své zkušenosti.
Jsi ráda, že ses k té profesní změně odhodlala?
Určitě. I když mi občas chybí jednoduchá manuální práce a sním o tom, že bych se vrátila k některému ze svých bývalých zaměstnání, ale pak si stejně řeknu, že by mně to tam nebavilo víc než týden. Baví mě dělat v SN, asi taky proto že mám skvělé kolegy, kteří jsou i kamarády.
Motivovala bys nějak lidi, co ještě nejsou rozhodnutí, proč do toho jít či nejít?
Každý by se měl nad sebou zamyslet, jak na tom je a co tomu bude ochoten obětovat. Než jsem se přihlásila do kurzu, zvážila jsem si pro a proti. Řekla jsem si, že s dobrou angličtinou, psaním všemi deseti a logickým uvažováním to snad zvládnu. Ale i tak to pro mě bylo těžké. Platy juniorů jsou na začátku nízké, vyšší peníze si musí člověk zasloužit, že na sobě pracuje a neustále se učí. Už tohle nemusí být pro každého. Obdivuji lidi, co to zvládají s rodinou a dětmi. V mém případě jsem přišla o své koníčky, protože jsem hodně pracovala. Je teď pro mě těžké zpátky vybalancovat osobní a pracovní čas a k tomu ještě kompenzovat dlouhé sezení u počítače. V práci nás v tom podporují a s kolegy pořádáme společné akce.
Petr Chaloupka, absolvent kurzu Programování OOP 2021
rozhovor z 21. 11. 2023
Petře, jak započala tvoje cesta k tomu, aby ses stal programátorem?
Už na základní škole mě bavila technika a když jsem se v 9. třídě rozhodoval, kam na střední, vybral jsem si obor elektronické počítačové systémy, protože jsem považoval automatizaci za jeden z nejdůležitějších faktorů, který ovlivňuje pokrok společnosti, a protože už na základní škole mě bavilo programovat. Po nedokončené výšce (která se nezaměřovala na PC) jsem měl různá zaměstnání. Žádné z nich nesouviselo s programováním, protože jsem se v něm necítil dostatečně vzdělaný, ale stále jsem se o něj zajímal a měl jsem v plánu si buď udělat nějaký dlouhodobější kurz programování, nebo nastoupit na informatiku na VŠ. Protože jsem měl kamaráda, který prošel rekvalifikačním kurzem programování na VŠB a hodnotil jej kladně, a také proto, že jsem nevěděl, jak bych časově zvládal vysokou při práci, rozhodl jsem se pro kurz.
Zajímal ses už před kurzem o nějaké konkrétní technologie a kolik času jsi věnoval před kurzem přípravě?
Před kurzem jsem se zajímal hlavně o programovací jazyky pro tvorbu webových aplikací (JavaScript, PHP) protože se mi líbilo, že je rozjedu všude, kde je internetový prohlížeč. Trochu jsem taky zkoušel C#. V době přípravné části kurzu jsem se připravoval skoro každý den asi čtvrt roku po chvilkách, jak se dalo.
Začal sis už během kurzu hledat zaměstnání?
Už během kurzu jsem dostal nabídku na stáž, ale tu jsem odmítl, protože jsem se ještě necítil dostatečně vzdělaný. Jednak bych se v té firmě cítil spíše jako přítěž a také bych nestíhal přípravu do kurzu a zároveň do práce. Buď by šla práce na úkor kurzu, nebo naopak a ani jedna volba mi nepřipadala správná.
Takže bylo pro Tebe důležitější se cítit jistější ve vědomostech, než si co nejrychleji najít práci?
Určitě.
Pracuješ druhým rokem jako .NET developer. Jsi teď rád za tu profesní změnu?
Ano. Přestože je to práce často spíše mechanická než kreativní, mám ji rád kvůli jejím výsledkům.
Pro spoustu lidí je to taková abstraktní věc a ne každý si umí představit, do čeho případně jde.
Jde do práce, ve které spoustu hodin prosedí čtením cizího kódu, který často není zdokumentován a názvy „částí puzzlí“, ze kterých se skládá kód, jsou buď nic neříkající, nebo zavádějící a v takovém kódu je třeba najít chybu, nebo upravit jeho funkčnost. Není moc lidí, kteří by měli čas věnovat se začátečníkovi a předat mu informace, které by se mu hodily a ušetřily spoustu času. Člověk, který kód napsal, buď nemá čas, případně nemá ochotu, nebo už ve firmě ani nepracuje. Nezanedbatelnou část času taky člověk stráví různým domlouváním s týmem, vysvětlováním kolegům a někdy i poradami, kde skoro nikdo nic nevíme, ale všichni vykládáme své teorie.
Jaký je takový normální den programátora? Programuješ celých osm hodin?
Někdy i více. Někdy posloucháš ostatní na různých poradách, nebo Ti někdo vysvětluje, co je třeba opravit, nebo upravit.
Je to tedy práce rozmanitá?
Já se na programátora dívám jako na někoho, kdo překládá řešení problému z řeči lidí do řeči strojů a překlad jako takový je mechanická práce. Jak řekl (asi) Einstein: „logika tě dostane z bodu A do bodu B, představivost tě dostane všude“. No, a když programujeme, nesnažíme se dostat všude, ale k jasnému cíli a nejčastěji tak, že používáme logiku a že obecné postupy používáme pro konkrétní řešení.
Chtěl bys něco vzkázat z pohledu juniorního programátora těm, co se teprve rozhodují se vydat na dráhu programátora? Co mají jako junioři očekávat?
Ať se zeptají sami sebe, jestli jde o dlouhodobý zájem, nebo momentální nadšení jen proto, že je to v současné práci nebaví, nebo protože chtějí vydělávat více. Počáteční zápal je častý, ale dlouhodobá výdrž je vzácná. Taky bych jim vzkázal, že nejde o tvůrčí práci, ale spíše o mechanickou práci, i když někteří programátoři namlouvají sobě a ostatním o jak moc tvůrčí práci se jedná. Spoustu hodin člověk stráví studováním dokumentací různých knihoven třetích stran a procházením cizího kódu a zjišťováním co ten kód dělá a jak funguje. Nováčkům se většinou nepřiděluje návrh a tvorba aplikace od začátku. V neposlední řadě bych jim vzkázal, že začátky jsou v programování tak jako všude těžké, a že cítit se na začátku ztracený je normální. Učený z nebe nespadl a odhodlání je dlouhodobě mnohem důležitější než talent.
Pro vkládání referencí je nutné být přihlášen na svém FB účtu v prohlížeči.